Jak zvyšovat kapacitu jednat nenásilně - nejen pro rodiče s dětmi

29.03.2019

Dítě se zmítá na chodníku, dnes již potřetí, chce zpět do restaurace, kde mlátilo lžičkou do topení. Neslyší empatii. Vzlyká, ani nemůže mluvit. Snažím se vztek přijímat, být s ním. Chráním ho, aby nevběhlo do silnice. Občas se usměju na kolemjdoucí. Ale to mi funguje jen nějakou dobu. Pak už jej čapnu, silně držím a snažím se ho odnést směrem k tramvaji. Větší řev. Vzdávám to. Trvá to asi půlhodiny. Pak začíná naslouchat tomu, co říkám. Zároveň dokáže odpovídat. Přijímá nabídku pudinku v tramvaji. Chytne mě za ruku a jdem.

Aktuální kapacita k nenásilné akci


Často si zpětně říkám, co bych bývala mohla udělat. A jaktože jsem sama vytekla, i když vím, že to nepomáhá. 

Hodně mě v tomto směru pomohlo uvědomit si, jakou mám v tu chvíli kapacitu jednat nenásilně, podle tohoto obrázku od Jochena Hiestera (díky lektorům Adamu Čajkovi a Evě Malířové).

Když je podnět slabý, třebas paní v tramvaji zabrblá, že překážíme u východu, dokážu empatizovat celkem dobře ať už nahlas nebo potichu.

Ovšem pokud je podnět silnější, například syn se již potřetí vzteká, navíc mne se chce na záchod a jsem unavená, kapacita reagovat nenásilně se mi smrskne a já spíše brouzdám po okolí, hledám soucitné úsměvy a snažím se to vydržet.

Pokud silné podněty přetrvávají, mohu říci něco velmi jízlivého nebo prostě zařvat. Takže Nenásilnou komunikaci balím a ideálně odcházím. :)

Láká mě ale hledat další strategie. A tak jsme tento týden v pražské tréninkové skupině Nenásilné komunikace pro matky s malými dětmi společně vymýšlely, jak kapacitu k nenásilné akci zvyšovat, jak zajistit podporu a péči pro sebe i ostatní. Uvítáme další komentáře a doplnění.

Krátkodobé strategie

Navržené krátkodobé strategie zahrnovaly následující tipy:

  • V kritickém momentu se nejdříve věnovat sobě - s laskavostí a pochopením.

  • Přijmout situaci a ponechat prostor pro vztek (svůj či cizí), čas pomůže.

  • Dýchat a uvolnit se. Například pětkrát se nadechnout a říci si konkrétní větu, která mi navodí pohodu ("Jsem v pořádku", "Nic hrozného se mému dítěti nestane", "Když nejde o život, jde o ...").

  • Najíst se, napít se, dojít si na záchod. Někomu funguje čokoláda, někomu obyčejná voda.

  • Promluvit s blízkým. Například se lze domluvit předem - až na tom budu špatně, zavolám a rovnou začnu bez velkého vysvětlování chrlit, co mě bolí. Předem či v dané situaci se též můžeme domluvit, jestli chci společně na někoho nadávat, nebo zda budeme společně pojmenovávat mé nenaplněné potřeby či konkrétní řešení.

  • Zpívat si (to mi fungovalo především u plačícího mimina v šátku, zpívala jsem možná víc sobě než jemu).

  • Obejmout se s někým.

  • Sdílet strast v naší podpůrné skupině Kojme svorně, v rámci které též trénujeme Nenásilnou komunikaci.

Dlouhodobé strategie

Došly jsme ovšem i na dlouhodobé strategie zvyšování kapacity, tedy především na prevenci:

  • Věnovat se józe, meditacím či třebas sledování stand-up comedy, tedy něčemu, co mě přináší novou energii a pohodu.

  • Pobývat často v přírodě.

  • Spát, kdykoliv je to možné (ideálně i s dítětem během dne).

  • Pravidelně jíst a pít (pomáhá tzv. jídlo dítěti do tlapky, kdy se samo krmí, neb to je pro matku příležitost se rovněž najíst).

  • Nechat ostatní pomáhat - uvařit, uklidit, pohlídat dítě apod.

  • Vyhledávat čas s rodinou, přáteli, sousedy... kdy se můžeme o péči o dítě či o děti podělit.

  • Neplánovat si toho na den příliš a oprostit se od představ, "co bych všechno měla udělat". Spíše naslouchat sobě i dítěti, co by nám právě sedlo.

  • Mít alternativy, neupínat se na konkrétní řešení (a to ani krátkodobě, ve vypjaté situaci).

  • Vytvořit si ozdravné prostředí - estetika, zeleň, hudba, zpívající ptáci... to vše mi může dopomoci k pohodě.

Čí kapacita?

Nejvíce překvapivé pro mne ovšem bylo uvědomění, že je-li podpořen jeden (ne nutně já), jsou podpořeni i ostatní v kapacitě jednat nenásilně. Tedy pokud mám odpočatého partnera, který se věnuje nejen rodině, ale i svým koníčkům a přátelům, je větší šance, že vypjatou situaci zvládneme, i když já sama na to nebudu mít moc sílu. 

Díky za podněty, milé ženy!

Inka Bartošová