Co je Nenásilná komunikace?
Nenásilná komunikace (Nonviolent communication, NVC) je metoda - či možná spíše umění - komunikace směřující k vytváření souladu mezi lidmi a k hledání řešení, která fungují pro všechny.
Postupy Nenásilné komunikace vyvinul Marshall Rosenberg a rozvinuli ji mnozí další trenéři. Sám Rosenberg říká:
...vše, co bylo integrováno do Nenásilné komunikace, jsou poznatky o jazyku, komunikaci, vědomí a použití síly, známé mnoho století. Umožňují udržet si empatické naladění k ostatním i k sobě i v náročných situacích.
Principy a forma
Nenásilná komunikace je zakotvena ve vnitřním nastavení člověka na spolupráci a porozumění potřebám všech zúčastněných. To se projevuje ve způsobu, jakým přemýšlíme, ve slovech a jazyce, kterým se vyjadřujeme, a také ve způsobu, jakým vůči druhým uplatňujeme vlastní vliv a moc.
Učíme-li se Nenásilné komunikaci usilujeme o zvnitřnění jejích principů a trénujeme formy či postupy vyjadřování a myšlení. Forma sama bez záměru spolupracovat a sdílet moc nad situací by zůstala jen prázdnou schránkou. Procvičování formy nám pomáhá zaměřit pozornost tak, abychom se dostávali k podstatě toho, co je pro nás nebo pro druhé v dané chvíli důležité, ať už to slovy říkáme či ne.
Podstata Nenásilné komunikace tkví ve schopnosti vidět v ostatních lidech lidi nezávisle na jejich slovech a skutcích. Základním předpokladem je uznání lidských potřeb jako univerzálních a životadárných. Jinými slovy, lidé si mohou porozumět na úrovni potřeb, po kterých v životě všichni touží, dostávají se však do konfliktu volbou způsoby, kterými své potřeby naplňují.
Tři pilíře Nenásilné komunikace
V NK rozvíjíme dovednosti ve třech směrech:
- Empatie k sobě, nebo také sebenapojení: trénování jazyka, kterým mohu sám v sobě podporovat uvědomnění si vlastních potřeb a pocitů a posilovat možnost vlastní volby a svobody v nakládání s nimi.
- Upřímné sebevyjádření: jak můžu být zcela upřímný a vyjádřit vše, co bych vyjádřit chtěl, způsobem, který budou ostatní lidé schopni slyšet a pochopit.
- Empatie: Jak mohu vnímat, co se děje v druhých lidech, i když jejich slova to nevyjadřují jasně, i když jsou rozzlobení či smutní.