Když mi moje čtyřletá dcerka Anežka řekla nazlobeným hlasem: "Chci, abyste mě poslouchali. Chci abyste dělali věci, jak vám řeknu!" byla moje první reakce docela prudká: "Tak to ne. Já jsem rodič, ty jsi dítě, to nejde!" Anežka odběhla do pokoje a práskla za sebou dveřmi. Tak jsem měl možnost přemýšlet dál. Co se mi sakra snaží říct?

Rozumím tomu, co je pro mne v danou chvíli skutečně důležité? Někdy je těžké se v sobě vyznat. Příběh o neumytém hrnku přináší inspiraci kudy na to. Vcelku užitečné cvičení...